KNA B2B

O nesnázích v manželství

Žádné manželství není procházka růžovým sadem, těžkosti se nevyhnou nikomu. Manželé dělají chybná rozhodnutí, ale ta by neměla vést k jejich definitivnímu rozchodu. Autor během své dlouholeté kněžské služby poznal řadu manželskych párů. Některé zvládly neuvěřitelné obtíže, a jejich manželství přesto přežilo. Ani série špatných rozhodnutí nemusí končit rozpadem manželství. Když se tak totiž stane, bolest všech zúčastněných je nesmírná. Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat katastrofu. „Je třeba hledat cestu dál – a ne cestu k ukončení vztahu a společného života,“ říká s nadějí autor.

Jak potěšit zpovědníka

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. <BR>Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. <BR>Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.

Příprava na manželství

Příprava na manželství z pera P. Aleše Opatrného se nabízela po mnoho let jako pomůcka pražského Pastoračního střediska a posloužila již bezpočtu snoubenců a manželských párů. Ani po letech neztratila svou aktuálnost, proto autor na základě svých zkušeností z pastorace text upravil a doplnil, takže vychází poprvé v knižní podobě.

Credo

Čemu mám vlastně věřit? Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo? A je tam všechno podstatné? A jak souvisí katechismus s Biblí? Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry.<BR>Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá.<BR>Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.

Otázka rodiny ve světě a v církvi

I když je hlavním polem zkoumání a popisu problematiky manželství a rodiny v této knize teologie, neomezuje se pouze na ni. Naopak ve snaze přispět k hlubšímu pochopení okolností, v nichž křesťané dnes svá manželství a rodiny, chce zprostředkovat širší pohled na využití výsledků bádání různých teologických i neteologických disciplín. Jan Sokol připomíná, že dnešní rodina žije v jiných životních podmínkách, než tomu bylo před sto a více lety, a ukazuje, že tehdejší model rodiny většina manželských párů v naší kultuře realizovat nemůže a ani nechce.

Spirituální péče o nemocné a umírající

V zásadě všichni vážně nemocní potřebují chápající lidskou blízkost, rozhovory a posílení toho, co je v jejich životě hluboké, nosné a cenné. Tedy péči o to, co dnes zpravidla nazýváme spirituálními potřebami a spirituální oblastí. Poskytovatelé spirituální péče jsou lidé s různou náboženskou zkušeností a s různou církevní praxí. Přesto jsou v mnohém ve velmi podobné situaci. Proto se autor v této knize snaží postupovat od obecného ke specifickému; nejprve se zaměřuje na to, co je ve spirituální péči obecně platné prakticky u všech, a teprve v druhé části přibližuje specifičtější témata z křesťanské a také výslovně katolické teologie i pastorační praxe.

Pastorální teologie pro laiky

Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou. Nejde zdaleka jen o opakovaně konstatovaný nedostatek kněží v mnoha zemích, ale o zodpovědné využívání Božích obdarování pro život církve. Všichni pokřtění mají účast na kněžském, prorockém a královském úřadě Kristově. Z toho plynoucí uschopnění a úkoly neplatí jen pro nositele služebného kněžství, ale adekvátním způsobem pro všechny. Nejde o „klerikalizaci laiků“, ale o co nejplnější život mystického těla Kristova, jehož jsou biskupové, kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice a laici údy. Proto se jeví jako potřebné zabývat se pastorální teologií v takovém úhlu pohledu, který laikům ozřejmuje pastoraci v církvi a současně pobízí k podílu na pastorační činnosti, která by měla základy v pastorální teologii, přiměřené životním rolím laiků.

Pastorační péče o psychicky nemocné

Kniha si všímá různých psychických poruch i nemocí a ukazuje, jak by se mělo v pastoraci přistupovat k těm, kdo jimi trpí. Obsahuje následující práce odborníků z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy: Co soudí církev o člověku? Pokus o shrnutí základních prvků nauky církve o člověku; Psychické problémy a psychická nemoc v pastorační praxi; Pastorace věřících křesťanů s psychickými potížemi. Dále je doplněna exkursy doc. Opatrného a také anketou, jež byla uskutečněna mezi kněžími, kteří se v pastoraci setkávají s duševně nemocnými lidmi.

Eucharistický člověk (MP3)

1. Čím žijeme? 2. S Bohem u jednoho stolu 3. Eucharistický člověk – ten, který se dává 4. Eucharistický člověk – ten, který děkuje a chválí 5. Sobotní homilie (Jan 15,18-21) 6. Nedělní homilie (Jan 15,9-17) Nahráno během „Tří dnů křesťanské spirituality“ v Brně ve dnech 8. – 10. 5 2015

Pastorace svátostí

Svátosti jsou velmi podstatným projevem života církve. Jsou rovněž zakusitelným projevem lásky Ježíše Krista. Druhý vatikánský koncil i teologie zdůrazňuje jejich význam pro život z víry, proto je třeba nahlížet tyto velké skutečnosti z různých stran. K tomu má dopomoci tato knížka, opírající se zejména o texty koncilu a Katechismu katolické církve.

Pastorace zvláštních skupin

V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství. Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.

Jak potěšit zpovědníka

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného.
Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře.
Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.

Ve světle víry

Encyklika Lumen fidei byla napsána „čtyřručně“, jak uvedl papež František. Z větší části ji připravil Benedikt XVI. a po své abdikaci text předal svému nástupci, který jej doplnil a rozpracoval. Lumen fidei přináší řadu podnětů k přemýšlení, ale především je povzbuzením k radikálnímu životu podle evangelia.<BR>A právě tento moment zdůrazňují úvahy Aleše Opatrného, jemuž se podařilo hluboký teologický text zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů. Jednotlivé kapitolky mají podobu krátkých zamyšlení nad slovy encykliky, po nichž následují otázky k reflexi. Knížku lze použít pro exercicie všedního dne, ale i pro práci ve společenství.

Ve světle víry

Encyklika Lumen fidei byla napsána „čtyřručně“, jak uvedl papež František. Z větší části ji připravil Benedikt XVI. a po své abdikaci text předal svému nástupci, který jej doplnil a rozpracoval. Lumen fidei přináší řadu podnětů k přemýšlení, ale především je povzbuzením k radikálnímu životu podle evangelia.<BR>A právě tento moment zdůrazňují úvahy Aleše Opatrného, jemuž se podařilo hluboký teologický text zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů. Jednotlivé kapitolky mají podobu krátkých zamyšlení nad slovy encykliky, po nichž následují otázky k reflexi. Knížku lze použít pro exercicie všedního dne, ale i pro práci ve společenství.

Credo

Čemu mám vlastně věřit? Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo? A je tam všechno podstatné? A jak souvisí katechismus s Biblí? Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry.
Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá.
Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.

Umění zpovídat

Z polsky vydaného sborníku článků týkajících se různých hledisek a problémů svátosti smíření Józef Augustyn vybral ty, které jsou zajímavé i pro české čtenáře. Tak vznikla publikace odborně fundovaných a současné přehledných a stručných pojednání na témata, jako jsou například: biblické základy svátosti smíření, dějinný exkurz, současné chápání svátosti smíření, svátost smíření jako služba lásky.<BR>České vydání sborníku, jehož editorem je Aleš Opatrný, vedle překladů z polštiny obsahuje i původní české články.<BR>Kniha je určená zpovědníkům, ale bude jistě užitečná i pro katechety, formátory a věřící, kteří usilují o vlastní duchovní růst.

Apoštol Pavel s Alešem Opatrným

Rok svatého Pavla, vyhlášený v červnu 2008 papežem Benediktem XVI., není jen příležitostí k poutním oslavám a úvahám o životě a díle apoštola národů. Pozornost bychom měli trvale zaměřit především na obsah a styl Pavlova působení. K tomu nám slouží novozákonní listy, spjaté s Pavlovým jménem, s jeho osobou a učením. Aleš Opatrný chce, abychom se ponořili do čtení apoštolových listů, protože jsou v mnohém ohledu aplikací evangelia na náš každodenní život. Autor uspořádal své úvahy do osmi tematických celků, jež se týkají hlavních apoštolových témat (evangelium, víra, modlitba, vzkříšení, Duch svatý pro člověka, Boží věrnost, Ježíš Kristus, křesťan v Ježíši Kristu). Samozřejmě, že tím nevyčerpal bohatství apoštolových myšlenek. Usiloval spíše o „malou ochutnávku“, která má vzbudit hlad po důkladnější četbě.

Apoštol Pavel s Alešem Opatrným

Rok svatého Pavla, vyhlášený v červnu 2008 papežem Benediktem XVI., není jen příležitostí k poutním oslavám a úvahám o životě a díle apoštola národů. Pozornost bychom měli trvale zaměřit především na obsah a styl Pavlova působení. K tomu nám slouží novozákonní listy, spjaté s Pavlovým jménem, s jeho osobou a učením. Aleš Opatrný chce, abychom se ponořili do čtení apoštolových listů, protože jsou v mnohém ohledu aplikací evangelia na náš každodenní život. Autor uspořádal své úvahy do osmi tematických celků, jež se týkají hlavních apoštolových témat (evangelium, víra, modlitba, vzkříšení, Duch svatý pro člověka, Boží věrnost, Ježíš Kristus, křesťan v Ježíši Kristu). Samozřejmě, že tím nevyčerpal bohatství apoštolových myšlenek. Usiloval spíše o „malou ochutnávku“, která má vzbudit hlad po důkladnější četbě.

Cesty pastorace v pluralitní společnosti

Jednou z význačných charakteristik dnešní středoevropské společnosti je její mnohostranná pluralita v názorech, postojích, vyznáních i preferencích. V této společnosti žije křesťanství a děje se v ní pastorace. Tato kniha se pokouší nacházet a popisovat takové cesty pastorace, na nichž by se s pluralitou počítalo a vlastní substance křesťanství se při tom neztrácela. Jako základ se autorovi jeví víra, její posilování a růst. Současně ukazuje na to, že se v realitě víra vyskytuje v různém stupni úplnosti a že její podporování staví pastoračního pracovníka před různé úkoly, které se liší i podle věkových skupin křesťanů. Společné pro růst a život víry je její sociální charakter: víra se žije ve společenství. Ale i rozličná společenství víry představují diferencovanou skutečnost s různými vlastními nároky a podmínkami života. Ty se také promítají do různých specifických otázek pastorace.

Kardinál Tomášek a pokoncilní proměna pražské arcidiecéze

Pražský arcibiskup kardinál František Tomášek stál v čele arcidiecéze v létech 1965 - 1991, tedy v době plné významných změn, jakými bylo zakončení 2. vatikánského koncilu, "pražské jaro", tzv. normalizace, sametová revoluce a přechod do života ve svobodě. Desetiletý odstup od Tomáškovy smrti umožňuje reflexi jeho působení v kontextu vnitrocírkevních a politických proměn i vyhodnocení vlivu koncilu na život arcidiecéze. To vše by mělo napomoci k pochopení kořenů dnešní situace české církve, zamýšlející se nad sebou při přípravě Sněmu.

Pastorace v postmoderní společnosti

Volné pokračování autorova předchozího titulu Pastorační situace u nás. "Většina prvků popsaných v této publikaci se vyskytuje dodnes. Jsme ale o několik let dál a tomu, kdo chce, může být už zcela zřejmé, že se dnes i zítra budeme spíše vyrovnávat s nároky, otázkami a problémy, které přináší postmoderní společnost." Jednotlivé oddíly jsou věnovány jednak samotné pastoraci, včetně stručné historie pastorální teologie v posledním století u nás, dále jednotlivým skupinám účastníků pastoračního dění i některým aktuálním otázkám.

Křesťanská víra a okultismus

Diskusní večer na celostátní VII. katolické charismatické konferenci v Českých Budějovicích v roce 1996.

Křesťanská víra a okultismus

Diskusní večer na celostátní VII. katolické charismatické konferenci v Českých Budějovicích v roce 1996.

Stůl slova A

Zamyšlení nad biblickými text nedělí a svátků

Co dělá lidský život křesťanským

Písmo jde k jádru věci. Říká, kdo je člověk: Stvořený, Hříšník, Vykoupený. Co dělá jeho život křesťanským? Zvyky? Zbožnost? Dobré skutky? V krátkých promluvách přibližuje autor tyto základní otázky křesťanské existence člověku dneška.

Stůl slova C

Tato kniha má posloužit k celoroční práci. Neděli co neděli se kněz i laik setkává s Božím slovem. Stručná vysvětlení a podněty k zamyšlení nad Slovy Písma mohou být inspirací pro duchovní život.

Jak žít v církvi po rozvodu I

Záznam přednášky P. Ing. Aleše Opatrného přednesené v Brně 29. května 1993.

Jak žít v církvi po rozvodu I

Záznam přednášky P. Ing. Aleše Opatrného přednesené v Brně 29. května 1993.

Jak žít v církvi po rozvodu II

Záznam přednášky P. Ing. Aleše Opatrného přednesené v Brně 29. května 1993.