KNA B2B

Návrat ztraceného syna (2.vyd)

Roku 1983 Nouwen poprvé zahlédl reprodukci slavného Rembrandtova obrazu, na němž otec objímá marnotratného syna. Výjev ho naprosto uchvátil... Záhy se mu naskytla příležitost odjet do Petrohradu a strávit pár dní v tichu před originálem. Jednotlivé postavy na obraze k němu promlouvaly tak mocně, že o nich musel rozjímat po mnoho dalších let. Postupně se našel v obou synech, přičemž ale zjistil, že „ztracenější“ je ten starší, ačkoli se nikdy nevzdálil z otcova domu. A nakonec největší výzvou bylo pro autora povolání stát se milosrdným otcem, který už neřeší sebe, ale má otevřené srdce i náruč pro všechny „ztracené“.

Dopisy Markovi

Na myšlenku napsat tuto knihu přivedl autora jeho devatenáctiletý synovec Holanďan Marek. Ačkoli Marek vyrostl v poválečné prosperující společnosti, obklopen milujícími rodiči a dobrými přáteli, obdařen zvídavou myslí a značným nadáním, přesto ve své duši pociťuje určitou prázdnotu a nenaplněnou touhu. J. M. Nouwen mu nechce o Bohu přednášet, ale vychází ze svého osobního přesvědčení, že "Ježíš je srdcem jeho bytí", a z tohoto základu odvozuje pohled na svět. Dopisy jsou vlastně svědectvím jeho vlastního objevování Boha. Otevřenou a jednoduchou formou vyjadřují, co znamená žít duchovním životem v sekularizovaném světě.

Návrat ztraceného syna

Setkání s reprodukcí Rembrandtova obrazu Návrat ztraceného syna bylo pro Henriho Nouwena počátkem dlouhého duchovního dobrodružství. Rembrandtovo zpodobení známého evangelního příběhu inspirovalo autora k úvahám nad jednotlivými dramatickými momenty podobenství: návrat marnotratného mladšího syna, otcova láskyplná náruč, zášť staršího syna, To vše ve světle malířovy vlastní životní pouti i osobních zkušeností. Témata návratu domů, přijetí a usmíření naleznou odezvu v srdci každého, kdo kdy poznal opuštěnost, sklíčenost, žárlivost či hněv. Výzva k lásce, jak ji projevil otec a přijal syn z podobenství, se ukazuje jako to nejdůležitější poselství příběhu známého křesťanům všech dob a s novou přesvědčivostí a platností směřuje k současnému čtenáři.

Cesta pokoje

Katolický kněz nizozemského původu Henri J. M. Nouwen (1932–1996) zprvu působil jako pedagog mj. na Yaleově a Harvardově univerzitě, ale později zasvětil svůj život práci s duševně postiženými lidmi v arše Daybreak v kanadském Torontu. Ve svém životě a díle kladl zvláštní důraz na kontemplativní modlitbu. Bezprostřední kontakt s Bohem považoval za velmi důležitý, avšak spása skrze víru byla pro něho ještě důležitější, stejně jako soucit a solidarita s trpícími.

Modlitba s ikonami

Holandský kňaz a duchovný autor Henri M. N. Nouwen približuje svoju skúsenosť modlitby s ikonami na príklade štyroch slávnych ruských ikon – ikony Najsvätejšej Trojice, ikony Vladimírskej Panny Márie, ikony Spasiteľa zo Zvenigorodu a ikony Zoslania Ducha Svätého – ktoré výrazne ovplyvnili jeho duchovný život. Modlitba podľa neho nie je odtrhnutá od praktického života, ale naopak, úzko prepája všetko ľudské s Božím tajomstvom.

Vnútorný hlas lásky

„Dnes sa mi zdá vzdialené obdobie, v ktorom som tieto duchovné pokyny písal. Akoby to bolo veľmi dávno. Keď som si ich teraz po ôsmich rokoch prečítal, uvedomujem si, že som prešiel radikálnymi zmenami. Prešiel som cez trápenie k slobode, cez depresiu k pokoju, cez zúfalstvo k nádeji. Určite to bolo pre mňa obdobie očisťovania.“ Týmito slovami uzatvára Henri J. M. Nouwen, katolícky kňaz, dlhoročný člen Archy (spoločenstvo založené Jeanom Vanierom, v ktorom žijú spolu mentálne postihnutí a „zdraví“ ľudia), denník z najťažšieho obdobia svojho života. Knihu zvlášť odporúčame všetkým, ktorí už prešli nejaký kus cesty s Ježišom a vedia, čo je to vnútorný boj a trápenie.

Duchovní život jako cesta

Henri Nouwen není českému čtenáři postavou neznámou. Vlivný autor duchovní literatury, spojující osobní zkušenosti s nejhlubšími myšlenkami křesťanství i jiných spirituálních a náboženských tradic, v knize Duchovní život jako cesta ukazuje tři fáze pohybu člověka k dosažení zralého lidství, zdravých vztahů s druhými lidmi a osobního vztahu s Bohem v modlitbě. Tato cesta růstu vede od zraňující osamělosti k plodné a duchovně plné samotě, od nepřátelství a agresivity k otevřené pohostinnosti, od iluzí a sentimentality ve vztahu k Bohu až k nalezení osvobozující otevřenosti v modlitbě. Henri Nouwen doplňuje svůj výklad moudrými vyprávěními z řady náboženských tradic, od klasiků křesťanských (Thomas Merton, Chalíl Džibrán, pravoslavné hnutí hésychastů) až po příběhy zenové. Připojen je i samostatný autobiografický text „Za zrcadlem“, který líčí autorovu vážnou nehodu a novou, proměňující zkušenost s Bohem na prahu smrti.

Modlitba s ikonami

Často se stane, že se nemohu modlit, že jsem příliš unavený, abych si četl evangelia, příliš neklidný na duchovní rozjímání, příliš deprimovaný na to, abych něco říkal Bohu, prostě příliš vyčerpaný, než abych cokoli dělal. Ale stále se mohu dívat na tyto obrazy, tak úzce spojené se zkušeností lásky (Nouwen).<BR>Henri Nouwen uvádí čtenáře do své zkušenosti modlitby s ikonami na příkladu čtyř slavných ruských ikon (ikona Trojice, Vladimirská Madona, Kristus, Seslání Ducha svatého), které výrazně ovlivnily jeho duchovní život. Modlitba v autorově pojetí není něco odtrženého od praktického života, ale naopak, jde o úzké propojení všeho lidského s Božím tajemstvím, o vtažení celého lidského života do života Božího. Čtenáři knihy Modlitba s ikonami jsou zváni, aby společně s autorem hlouběji poznávali Boží lásku i povolání vnášet do světa naději evangelia.

Ako klaun v Ríme

Kniha sa zaoberá témou samoty, celibátu, modlitby. Je to kniha inšpiračná, vedúca k tichu a k počúvaniu Boha vo svojom srdci.

Nesobeckou cestou

Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka (Flp 2,6-8).
Kristův život je v příkrém rozporu s hodnotami, které uznává svět, což pro všechny Kristovy následovníky představuje velkou výzvu. Právě to je tématem knížky Nesobeckou cestou. Pokušení, jimž musel čelit Kristus na poušti, jsou přítomná v každé době, i když v různých převlecích. Kristův učedník se musí potýkat s touhou po moci a se sklonem ovládat druhé, se sebestředností a touhou po vlastní slávě a s hledáním jistot v hromadění majetku.
Autor osvětluje kontrast mezi cestou Kristova učedníka, která je cestou shora dolů, cestou rostoucí pokory a svobody, a cestou mentality světa, která nás tlačí vzhůru, k honbě za úspěchem, seberealizací, vlivem, popularitou a bohatstvím, které má člověku zajistit přináležitost k „elitě“. Jen nesobecká cesta je cesta Kristova, jinudy jej nelze následovat.

Kristova nesebecká cesta

Pokušenie Krista na púšti, ako nám ho približuje Písmo, je výpoveďou o náchylnosti ľudí každej doby stať sa niekým a obdivovaným. Byť mocným, dôležitým a veľkolepým, to bola ponuka daná Kristovi od diabla, tá istá, ktorá dnes atakuje nás. Hodnoty dnešného sveta poznačené imidžom, mocou a prestížou sa nelíšia od propagovaných hodnôt doby Kristovej, či epochy raného kresťanstva.
Tomuto pokušeniu sa nevyhol ani Henri Nouwen, známy kňaz a autor duchovnej literatúry, a knihu píše z časti ako osobnú výpoveď o zápase so svojím nespokojným srdcom, svojím sklonom pripútať sa k falošnému a "núdznemu" egu.
Odpoveď na tri Satanove pokušenia Krista máme hľadať v Ježišovej pokore (Flp 2,6-8). A práve cesta do hĺbky nášho duchovného života je cesta k pokore, cesta naplnená túžbou stať sa neviditeľným pre Krista.
Nouwenove meditácie ilustrovala mladá slovenská výtvarníčka, setra Eugénia Poláková, CJ.

Návrat márnotratného syna

Náhodné stretnutie autora s reprodukciou Rembrandtovho obrazu Návrat márnotratného syna znamenalo začiatok dlhej duchovnej cesty, na ktorú sa vydal Henri Nouwen. Táto kniha je hlbokou meditáciou, v ktorej sa autor spytuje, kam ho Boh volá, aby plnil jeho vôľu. Najskôr sa vciťuje do úlohy mladšieho syna, ktorý sa vracia po mnohých sklamaniach domov; do otcovského domu. Potom sa stavia na miesto staršieho syna, ktorý kriticky, s istou dávkou urazenej samoľúbosti, nezúčastnene hľadí na otcovu milosrdnú lásku. Napokon sa stotožňuje s postavou odpúšťajúceho, láskavého a šľachetného otca. V úvahe o Rembrandtovom zobrazení tohto dramatického-biblického podobenstva rezonujú témy návratu, odpustenia, zmierenia a lásky, ktoré v tejto knihe znovu objavuje každý, kto prežil osamelosť, odvrhnutie, žiarlivosť či hnev. Výzva milovať a odpúšťať, ale aj vedieť prijať lásku a odpustenie sú konečným cieľom, ku ktorému nám ukazuje cestu toto Kristovo podobenstvo.

Zraněný ranhojič

Žádný duchovní nemůže nikoho spasit. Může se jen těm, kdo jsou plni strachu a obav, nabídnout jako průvodce. A přece díky právě tomuto vedení lze spatřit první známky naděje. Je tomu tak proto, že sdílená bolest, je-li chápána jako cesta k osvobození, již není paralyzující, ale mobilizující. Když si uvědomíme, že před svými bolestmi nemáme utíkat, ale že je můžeme využít pro společné hledání života, pak se tyto bolesti mění z projevů zoufalství ve známky naděje.

Adam

Když se roku 1986 stal Henri Nouwen duchovním jednoho z domů společenství Archa, měl již za sebou poměrně dlouhou cestu kněze, vysokoškolského učitele, spisovatele a duchovního člověka. Netušil, že se na tomto nenápadném místě v Kanadě dotkne velikého tajemství lidského bytí a do hloubky pochopí, že i ten nejpostiženější a v lidských očích nejméně přínosný člověk přichází do světa s jedinečným posláním.Otec Nouwen byl brzy po příchodu do Archy požádán, aby každé ráno pomáhal jednomu z kmenových členů s přípravou na den. Měl jim být těžce postižený Adam, nemluvící, odkázaný na vozík, sužovaný častými epileptickými záchvaty. Jakmile si uvědomil, co se po něm, nepraktickém člověku bez zdravotnické kvalifikace, žádá, zděsil se: „Proč chtějí, abych se zrovna já, nejneschopnější ze všech lidí v domě, staral právě o Adama, a ne o někoho s menším postižením?“ Odpověď byla stále stejná: „Tak můžeš Adama poznat.“Adam se otci Nouwenovi stal osobním zvěstovatelem Božího slova, byť tak činil beze slov. Nemocný uzdravoval svého ošetřovatele.Velmi brzy po Adamově smrti pocítil autor potřebu změnit své tvůrčí plány, a místo knihy o apoštolském vyznání víry napsat svědectví o deseti letech života s těžce postiženým člověkem, který mu velmi zvláštním způsobem zjevoval našeho Pána. Adamův příběh vystavěl podle Ježíšova života. A touto útlou knížkou se uzavřela i jeho literární činnost a duchovní cesta.

S hořícím srdcem

Henri J. M. Nouwen, proslulý duchovní autor známý rovněž českým čtenářům, představuje v této útlé knize vazby mezi eucharistickou bohoslužbou a naší každodenní lidskou zkušeností. Jenom tehdy, kdy poznáme bohatou síť vztahů mezi eucharistií a naším životem ve světě, může být eucharistie "ze světa" a náš život se může stát eucharistickým.

Jít s Ježíšem

Ježíš kráčí cestami Palestiny. Kráčí mezi lidmi, kterým hlásá radostnou zvěst. A nakonec vychází z Getseman na křížovou cestu. Tato kniha meditací Henriho Nouwena nám vykládá jednotlivá zastavení křížové cesty na příkladech utrpení těch nejubožejších. Političtí vězni, opuštěné děti, matky oplakávající své zabité syny, vyčerpaní farmáři, čtyři zavražděné služebnice církve… Těmito působivými obrazy dává Henri Nouwen tradičním zastavením křížové cesty nový smysl, který nepochybně přivede každého čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad podobami utrpení v lidském životě.

Má ma niekto rád?

Fred je mladý neveriaci Žid, newyorský novinár. Ako mnohí jeho súčasníci na celom svete, je presvedčený, že jeho zamestnanie, životný štýl a existenčné starosti mu nedovoľujú sa starať o čokoľvek duchovné. Henri Nouwen sa stal jeho priateľom a rozhodol sa napísať pre Freda a pre ľudí jemu podobných knihu. O tom, akí sú vzácni, jedineční, ako ich má Niekto rád. Ak chcete dopriať príjemné pohladenie svojej duši, prečítajte si túto knihu. Hentri J.M. Nouwen je jeden z najvýznamnejších duchovných spisovateľov v Severnej Amerike. Prednášal na popredných amerických univerzitách, desaťročie pracoval v komunite postihnutých ľudí a ich asistentov Archa. V slovenčine od neho vyšli knihy V mene Ježiša, Návrat márnotratného syna, Ranený uzdravovateľ, Stretnutie s Máriou.

Stretnutie s Máriou

Obidve časti tejto knihy - homília o Márii a denník z púte Henriho Nouwena do Lúrd - obsahujú úvahy o jeho vzťahu s Ježišom a Máriou. Mária je jeho "nežnou sprievodkyňou", ktorá ho drží za ruku a vedie k hlbšej jednote so svojím Synom. V Lurdoch autor nanovo objavuje v sebe "sväté miesto". Pozýva nás k tomu, aby sme objavili dieťa vo svojom vnútri a zbavili sa "falošnej dospelosti" našej doby. Bolesť definuje ako "prerušenú lásku" a prihovára sa k "trpiacej generácii".

V mene Ježiša

Autor, americký duchovný spisovateľ, ktorý si už získal slovenských čitateľov svojou knihou Návrat márnotratného syna, sa v tejto útlej knižke zamýšľa nad úlohou a podobami duchovného vodcovstva v budúcom storočí. Zároveň opisuje svoju skúsenosť, ktorú so svojím neobvyklým spoločníkom zažil pri prednáške na túto tému.